Možné dopady roční distanční výuky
04.05.2021
Žáci základních a středních škol již téměř rok nechodí do školy a učí se distančně. Pravděpodobně ani nedokážeme odhadnout, jak devastující dopad rozhodnutí vlády plošně uzavřít školy na dobu, která nemá v Evropě obdobu, bude mít.
Žádná snaha hledat možnosti, diferencovat mezi školami, regiony, pokusit se o dřívější návrat k praktické výuce, nic z toho vláda nebyla schopna akceptovat.
Teprve postupný a sílící tlak ze strany rodičů, studentů, dětských lékařů, regionálních i celostátních politiků rozhýbal stojaté vody zahnívajícího marasmu. Je bohužel příznačné, že požadavek na plošné testování žáků, přednostní očkování učitelů a zajištění dostatečného množství ochranných pomůcek vyšel z řad výše zmíněných a ne od vlády. Díky všem aktivním starostům, radním a ředitelům škol, kteří někdy i na vlastní náklady začali organizovat pilotní testování žáků. Prostě chtěli, aby se „jejich“ děti vrátily do škol co nejdříve.
Každý, kdo se v oblasti vzdělávání pohybuje, si uvědomuje, že zásadní problém distanční výuky není v rovině edukativní. S vlastní výukou se dokázala naprostá většina škol a učitelů vypořádat velice dobře. Učitelé si postupně osvojili nejrůznější online metody výuky, začali využívat výukové programy, ředitelé škol se vyrovnali s naprosto neznámou organizací výuky a děti si většinou navykly přihlásit se a soustředit se na výuku i v domácím prostředí. Dokonce se ukázalo, že není potřeba všechnu látku odučit, že je možné vybrat jen to nejpodstatnější a učitel nemusí být jediným zdrojem informací. Společná část maturitní zkoušky se omezí pouze na didaktické testy a zvýší se počet samostatných maturitních projektů či žáků s mezinárodními jazykovými certifikáty.
Vedle těchto nesporně pozitivních dopadů na vzdělávání existují ale i negativa, která nás vrhla o mnoho let zpátky. Moderní pojetí školy zdůrazňuje potřebu pracovat s informacemi, schopnost řešit problém, spolupracovat s ostatními, komunikovat, vytvářet společné projekty a to je v systému distanční výuky v podstatě nemožné. A pokud k tomu přidáme i to, co dělá školu pro žáky nejzajímavější, totiž kontakt s ostatními, rozvoj sociálních vazeb, společné zážitky, tak se nestačíme malérů, které tak dlouhé a plošné uzavření škol na naší nejmladší generaci napáchalo, dopočítat.
A neměli bychom zapomenout ani na to, co se projeví v delším časovém horizontu. Ještě více se totiž prohloubí rozdíly mezi jednotlivými žáky jako negativní důsledek značných nerovností mezi dětmi z různých sociálních vrstev. To, že se desetitisíce žáků do výuky vůbec nezapojují, je časovaná bomba. A jestli nechceme, aby za pár let vybouchla, musíme se soustředit na vytváření možností právě pro tyto žáky handicap dohnat. Ani zdaleka nejde jen o žáky základních škol a nejedná se pouze o problémy s technickým vybavením. Tendence vyhýbat se škole, umocněné absencí praktické výuky, vidíme nejčastěji u žáků učebních oborů…
V neposlední řadě je třeba zmínit i další problémy, které dlouhodobé uzavření škol přineslo, a o kterých mluví dětští lékaři. Dlouhodobá izolace, nárůst úzkosti, psychické problémy, sociální fobie, online šikana, utváření vztahů mimo rodinu jsou věci, s kterými se budeme vyrovnávat dlouho. A když k tomu přidáme nedostatek pohybu, odstavení dětí od pravidelného sportování, nárůst obezity mezi dětmi, tak není divu, že sílí tlak na co nejrychlejší otevření škol. Díky všem zřizovatelům, kteří vzali zdravý rozum do hrsti a neuzavřeli dětská hřiště. Alespoň částečně tak přispěli k tomu, že se děti mohly setkávat, hýbat se a být dětmi.
Více než rok žijeme v režimu pandemie. Za ten rok jsme o dost dál. Víme, jak se chránit, jak důležité je testování, sice pomalu, ale přece jen roste počet očkovaných. Negativní dopady na celou společnost ale i tak jsou a ještě budou obrovské. A jestli se nechceme propadnout ještě hlouběji, měli bychom být mnohem akčnější a myslet i na budoucnost. Ta je v našich dětech. Pusťme je proto co nejdříve do škol!
Zdroj: Jiří Růžička, STANoviny