Vítejte v právním státu, vítejte v zemi, kde se naplňuje ústava!
21.08.2024
21. srpen 1968. V ten den jsme přišli skoro o vše. O naději na život ve svobodě,
vyhlídky, sny, budoucnost i demokracii. Tisíce lidí přišly o práci a kariéru,
statisíce pak o kamarády, kteří emigrovali. Bezprostředně po okupaci
Československa emigrovalo 100 až 150000 československých občanů, do roku
1989 celkem přibližně čtvrt milionu lidí. Odcházeli především lidé kvalifikovaní
a vzdělaní, lidé, kteří ztratili víru ve změnu poměrů…
Když se po roce 1989 mohli začít vracet, očekávali, že jim jejich dávná vlast vrátí vedle občanství i pocit sounáležitosti se zemí, kde se narodili. Investovali tady, budovali kontakty, pomáhali a zajímali se o to, co se u nás děje. Očekávali, že se budou moci alespoň částečně podílet na rozvoji naší země.
Vedle krajanů začalo v zahraničí působit čím dál víc Čechů, kteří odjížděli do ciziny za prací nebo na stáže a v posledních letech i tisíce studentů, kteří chtěli studovat na prestižních zahraničních univerzitách. Ti všichni sice měli možnost zapojit se do běhu naší země a podílet se na správě věcí veřejných i při volbách tak, jak jim volebním právem zaručuje Listina základních práv a svobod. Realita však byla jiná.
Pro mnohé znamenala možnost volby pouze na zastupitelském úřadě i nepřekonatelné překážky. Velká vzdálenost, časová náročnost, finanční důvody. To vše vedlo k tomu, že se již před dvaceti lety začalo mluvit o nutnosti zavedení korespondenční volby. Programová prohlášení se psala, vlády slibovaly, krajané se zajímali, ale žádný z pokusů o její zavedení nebyl ale úspěšný. Sami senátoři v minulosti opakovaně iniciovali úpravu zákona a zavedení korespondenční volby, nicméně senátní návrhy nikdy nezískaly podporu Poslanecké sněmovny, která návrhy senátorů často vůbec neprojednala.
To vše se změnilo symbolicky 21. srpna 2024, kdy korespondenční volbu pro volby do Poslanecké sněmovny, volbu prezidenta republiky a evropské volby schválilo 56 senátorek a senátorů z 68 přítomných. Tříhodinové projednávání novely zákona na půdě Senátu provázely mnohem méně vyhraněné názory a spory opozice s koalicí, než tomu bylo v Poslanecké sněmovně, kde projednávání trvalo několik dní. Poslaneckou úpravu zákona navíc podpořily všechny senátní výbory a komise, které se jí zabývaly.
Proč se povedlo schválit korespondenční volbu až nyní, když se o její potřebě zavedení můžeme dočíst v programových prohlášení i předchozích vlád? Důvodů může být hned několik. Tím hlavním důvodem, proč dosud zůstávala korespondenční volba prioritou pouze na papíře, je částečně oprávněná možnost zneužití a podvodů s ověřováním totožnosti voličů, narušení soukromí či porušení principu tajnosti a rovnosti hlasování, v současné době i obava opozice z vlastních výsledků voleb. Z dlouhodobých přehledů je totiž patrné, že v zahraničí získávají podporu spíše pravicové a středopravicové demokratické strany.
Ať už jsou důvody kritiků jakékoliv, zavedení korespondenční volby je pro demokracii zásadní a jít proti ní, znamená jít proti ústavním zásadám i principu právního státu a liberální demokracie. Česká republika jako moderní demokracie považuje za ústavní normu pro volby zásady všeobecnosti, rovnosti, přímosti a tajnosti hlasování. Korespondenční volba posiluje bezezbytku především zásadu všeobecnosti, která stanovuje, že právo volit mají všichni zletilí občané bez jakýchkoliv omezení.
Nicméně, aby se předešlo možným porušením volebních principů, je důležité dbát na robustní mechanismy pro ověřování totožnosti voličů, ochranu soukromí a zajištění bezpečnosti a integrity hlasování. Nutno dodat, že v jiných státech korespondenční volba běžně funguje v mnoha formách a jedná se o rozšířený institut, ve kterém není problém. V rámci Evropské unie se Česká republika řadila společně s Chorvatskem a Maltou mezi poslední země, kde nebyla dostupná žádná z forem korespondenční volby.
Korespondenční volba přináší i další významné výhody, zejména v oblasti zvýšení volební účasti a dostupnosti pro voliče žijící či pobývající v zahraničí. Podle odhadů ministerstva vnitra žije v cizině zhruba 600 000 českých občanů. Schválením korespondenční volby jim splácíme dluh, který vůči nim máme. Ti všichni mají právo spolurozhodovat o budoucnosti naší země.
A pro mě osobně to znamená i naplnění slibu, který jsem dal svým kamarádům, kteří zmizeli před více než padesáti lety kdesi ve světě, stovkám mých bývalých studentů studujících po celém světě a v neposlední řadě i synovi, který již patnáct let učí na univerzitě na severu Velké Británie, desítky hodin jízdy od zastupitelského úřadu v Londýně. Ti všichni teď můžou bez problémů volit. Další mrak ze srpna 68 je rozehnán. Vítejte v právním státu!
Zdroj: komentář senátora Jiřího Růžičky do časopisu Senát 2024/3