Slavnostní připomenutí historického i současného významu Čechů v zahraničí
07.05.2019
1. místopředseda Senátu Parlamentu ČR J. Růžička spolu s předsedou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí a členem Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR T. Czerninem se zúčastní slavnostního připomenutí historického i současného významu Čechů v zahraničí
Dobré dopoledne, dámy a pánové,
stojíme na místě, které bere dech každému, kdo má rád Prahu. Na místě, s výhledem, který nemá obdoby a který je drahý každému z nás. Ten pohled zůstal jistě i v srdci každého, kdo musel ze své země odejít. Mnozí z nich ho už nikdy na vlastní oči nespatřili a my bychom neměli zapomínat na to, proč odsud odešli a kdo je odsud vyhnal...
Dnes, v tento krásný jarní den je to právě dvacetpět let, co byla jistě ne náhodou právě na tomto místě umístěna socha Panny Marie. Vznikla ze sbírek krajanů v 50. letech minulého století a sem byla převezena po pouti z Itálie přes USA. Jako dar krajanů své rodné zemi!
Kdysi jsem měl příležitost mluvit se spisovatelem Škutinou, který vyprávěl nádherný příběh. Při návštěvě JAR, četl ze svých knih a potom mluvil s posluchači. Mluvili velice dobrou češtinou, která se mu ale zdála trochu archaická. „ Kdy jste odešli do emigrace? Asi už to bude dost dlouho, ne?“ Ti lidé se usmívali, a že prý už je to opravdu dlouho a přišli sem už jejich dědkové. „ Aha, takže potomci emigrantů v osmačtyřicátém,“ povídá pan Škutina. „ Ne, my jsme potomci těch, co odešli z Čech po bitvě na Bílé Hoře…“
Vždy mě naplňovalo smutkem a možná i pocitem jistého studu a dojetí, že ti, co odsud odešli, na svoji rodnou zemi nikdy nezapomněli. Je nanejvýš důležité, abychom nezapomínali ani my na ně! To nejmenší, co pro ně a vlastně i pro sebe samé můžeme udělat, je nejen to, že jsme jim usnadnili získání českého občanství, že za nimi budeme jezdit, posílat jim své umělce, vytvářet meziresortní a parlamentní komise, ale můžeme udělat i mnohem víc…
Za pár měsíců totiž uplyne třicet od událostí, které stály na počátku toho, že se nám z celého světa opět začali vracet příbuzní, přátelé a kamarádi. Hodně bych se přimlouval za to, abychom jim i sobě dali hezký dárek a udělili jim možnost volit i v zemi, kde nyní žijí, umožnili jim korespondenční volby. Pro ně by to byl velmi důležitý signál, že jejich postoje oceňujeme, že s nimi počítáme! A nám by to velmi pomohlo v nekončícím boji za demokracii a svobodu.
