Pietní akt u pamětní desky Čechům, Židům a protinacisticky smýšlejícím Němcům vyhnaným v roce 1938 z českého pohraničí
29.09.2021
Projev 1. místopředsedy Jiřího Růžičky
Je 29. září 2021. Právě dnes je to osmdesát tři let, kdy byla odsouhlasena evropskými mocnostmi Mnichovská dohoda. Potupná, nepřijatelná, dohoda, která měla především pro naši zemi a následně i pro celý svět nedozírné následky.
Její naplnění znamenalo faktickou ztrátu samostatnosti Československa, obrovské hospodářské ztráty, ale i morální marasmus, ze kterého se náš národ vzpamatovával minimálně půl století…
Přesto, že dopad Mnichovské dohody na naši zemi byl fatální, ví se o událostech roku 1938 pramálo. Z průzkumu organizace Post Bellum, který provedla na jaře 2018, vyplynulo, že téměř 50 % dotázaných Čechů neví, co se stalo v roce 1938. Ve věkové kategorii 18 až 24 let nemá povědomí o událostech z roku 1938 okolo 60 % dotázaných!
Je proto nesmírně důležité si události spojené s postoupením Sudet nacistickému Německu neustále připomínat. I proto jsme se tady dnes sešli. Jak všichni velice dobře víme, krátce po přijetí Mnichovské dohody odešly z míst, kde žily po generace statisíce Čechů, ale i destitisíce Němců a Židů. Ze strachu před agresivitou Hitlerova Německa, před Henleinovci, z obav o životy své i svých dětí, opouštěly tisíce a tisíce rodin své domovy a vydávaly se na cestu do neznáma…
Z obav o životy své i svých dětí, opouštěly tisíce a tisíce rodin své domovy a vydávaly se na cestu do neznáma…
Úmyslně jsem zopakoval to, co jsem řekl o situaci v roce 1938 v Československu. Mluvíme o době vzdálené více než osm desítek let, ale kdybychom neskloňovali výrazy Německo, Hitler, Henlein, Sudety, možná bychom si nebyli jisti, o jaké době a zemi vlastně mluvíme.
Je totiž nesmírně důležité si uvědomit, že v podobné realitě se i dnes ocitají statisíce, nebo spíše miliony lidí v zemích, které jsou od nás sice dost vzdálené, ale jejich osudy by nám lhostejné být neměly. Jihovýchodní Balkán, Sýrie, Afgánistán, Keňa, Palestina… Podle nejnovější výroční zprávy Global Trends, kterou dnes UNHCR vydalo v Ženevě, dosáhl počet lidí prchajících před válkami, násilím, pronásledováním a porušováním lidských práv v roce 2020 navzdory pandemii téměř 82,4 milionu.
Podstata těch tragických událostí, za kterými musíme vidět osudy jednotlivých lidí, je totiž stejná. O čem vlastně mluvíme?
- o nenávisti, která proti sobě postavila lidi, kteří staletí žili vedle sebe
- o vyhraněných nacionalistických postojích, které dovedly Evropu a později celý svět do nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva
- o zrůdných ideologiích, které neskončily s 2. světovou válkou
Ale měli bychom mluvit také o tom, že ustupovat zlu je cestou do pekel. Nebo o tom, že solidarita a pomoc je důležitou vlastností a podstatou lidství.
Ano, sešli jsme se především proto, abychom zavzpomínali na události roku 1938. Ale také proto, abychom si uvědomili, že i dnes žijeme v době, která je v mnohém podobná těm předválečným létům. Kolik nenávisti, nacionalistických vášní, hrabivosti, chamtivosti vidíme i dnes! Nemusíme mířit do přední Asie, Sýrie, Afgánistánu, Afriky. Stačí, když si všimneme kampaně před volbami v naší zemi a toho, jak vystupují některé strany.
Nenávist, strach, zjitřený nacionalismus – to vše se až příliš často v ústech některých politiků opakuje. Země, která má s tím vším neblahé zkušenosti, by měla být na pozoru. A i proto si musíme připomínat, co se odehrálo před těmi třiaosmdesáti lety.
