Jsem hodný a přísný učitel. Myslím, že to jde dohromady, říká Jiří Růžička
06.01.2022
„Jsem hodný a přísný učitel. Myslím, že to jde dohromady. Nemám rád, když někdo nedělá, co má. V tom jsem přísný. Ale také mám pochopení pro duši mladého člověka. Nechci to nijak zakřiknout, ale myslím, že i studenti jsou se mnou celkem rádi,“ říká Jiří Růžička, stále ještě ředitel Gymnázia Jana Keplera, zastupitel a především 1. místopředseda Senátu PČR.
18. prosince to bylo 25 let, co poprvé zasedal Senát. Prokázal za dobu své existence svou užitečnost?
Jsem přesvědčený, že stoprocentně.
Letos na podzim mu důvěřovala jen asi třetina lidí…
Že Senát nemá spousta lidí ráda, tomu rozumím, protože občas říkáme nepříjemné věci. Ty nepříjemné věci říkáme jednak poslancům, protože nám posílají zákony, které dost často více než zákon připomínají lidovou tvořivost. A není to tím, že by byly nekvalitně připravené legislativní radou vlády, ale protože každý ve sněmovně má potřebu si do nich něco svého přidat. A že nás nemá ráda skoro půlka této země, tomu rozumím, když bývalý předseda vlády a současný prezident se o Senát rádi otřou, protože – nechci říkat, že jsme opozicí – k věcem se snažíme přistupovat co nejobjektivněji.
Obecním zastupitelstvům oproti tomu důvěřují dvě třetiny lidí. Vy jste členem obojího, můžete tedy porovnávat, kde se bere takový rozdíl?
Mám vekou radost z toho, že lidé důvěřují svým obecním zastupitelům, protože komu jinému by měli věřit? Oni ovlivňují jejich životy tam, kde bydlí. Senát je přece jen vysoká politika, mnohým vzdálená, často musí dělat věci, které nejsou všem po chuti, nejsou vždy pochopitelné. V politice jsem poznal, a to samé jsem zažil i ve škole před ředitelováním, že je důležité se k věcem jasně postavit, a pak za tím jít, nekličkovat, neuhýbat, i když to není populární.
V posledních letech hrál Senát určitou opoziční roli vůči vládě a parlamentu. To se ale po říjnových volbách změnilo, protože strany, které mají v Senátu většinu, ji mají i v Poslanecké sněmovně a vytvořily vládu. Na co svou pozornost zaměříte nyní?
Jednak budeme i nadále hlídat čistotu zákonů, myslím, že ona lidová tvořivost při jejich tvorbě bude fungovat stále. Navíc jsem našel v Senátu prostředí, které mě zaujalo jednou věcí – je tady jednaosmdesát lidí, kteří za sebou mají úspěšný profesní život. Tím, že jsou senátoři voleni s výjimkou prezidenta jediní přímo, lidé je jdou volit proto, že za nimi vidí jejich práci. A senátoři si tuto image snaží udržet i tady. Jsem v klubu STAN, kde často hlasujeme i proti sobě, protože jsme každý jinak přesvědčeni o tom, co je správně. Na stranickou příslušnost se tady hraje jen málo, hodně senátorů je nezávislých, nejsou členy žádné strany včetně mě. Řeší se zde věci ze své podstaty a udivuje mě profesionalita senátorů i to, že si dáváme záležet na tom, aby bylo naše jednání korektní. Tady se nikdy nezvyšuje hlas.
Opravdu se nepřekřikujete?
Když někdo zvýší hlas, řekneme – a já to udělal jako předsedající několikrát – že jsme sice už v Senátu starší lidé, ale stále dobře slyšíme a nemusíme na sebe křičet.
Celý rozhovor novin Šestka naleznete zde:
Odkaz na rozhovor