Pomník maršála Koněva se přestěhuje na jiné místo, rozhodli zastupitelé Prahy 6
12.09.2019
Kontroverzní pomník maršála Koněva by se měl přestěhovat na jiné důstojné místo. Ve čtvrtek o tom po šestihodinové debatě rozhodli zastupitelé Prahy 6. Sochu Koněva v pražské Bubenči by měl nahradit památník osvobození Prahy. Přesunutí sochy podpořil i zastupitel s 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička
Projev Jiřího Růžičky na jednání Zastupitelstva MČ Prahy 6 k pomníku maršála Koněva
Dobré dopoledne, dámy a pánové,
nepochybně každý z nás tuší, že naše dnešní jednání je velmi důležité. Určitě si uvědomujeme, že dnes nejde o sochu ani osobnost maršála Koněva. Nejde o ni dnes a nešlo o ni ani v době, kdy byla socha na naší městské části postavena.
Roku 1980 totiž předcházelo jedno z nejhorších desetiletí naší moderní historie. Když v roce 1968 pochopil Sovětský svaz, že ztrácí pomalu ale jistě svoji moc a sféru vlivu, zasáhl nekompromisně svými tanky. Z osvoboditelů se tak během jedné srpnové noci stali na dlouhá desetiletí nenávidění okupanti.
O rok později se situace ještě zhoršila. Normalizovaná KSČ se bez nejmenších skrupulí přiklonila na stranu okupantů. Následovaly čistky ve straně, vyhazování těch, co nesouhlasili, z práce, msta na jejich dětech, které nesměly do škol, emigrace a hlavně přišel strach.
Málokdo se odvážil projevit svůj názor, o nějakých protestech ani nemluvě. První, kdo se odvážil veřejně věci pojmenovat, byli signatáři Charty 77. Vypukla proti nim pečlivě a důsledně řízená štvanice za to, že se odvážili kritizovat systém za nedodržování lidských práv a bojovat za občanskou společnost.
Proti podobným postojům začal systém bojovat všemi prostředky. Občané byli nuceni podepisovat petice, aniž obsah prohlášení znali, vznikaly anticharty a establishment vytáhl i jiné, normalizační hrdiny. Mimo jiné i velitele 1. ukrajinského frontu maršála Koněva. Propaganda se rozjela naplno.
O deset let později se kolos na hliněných nohách zhroutil, ale nezmizel. A my dnes po třiceti letech čelíme pokusům navrátit staré pořádky, získat zpět ztracený vliv a území. Bojovými prostředky jsou polopravdy, rozeštvávání, zneužívání historického odkazu.
Hybridní hrozby, které sází na dezinformace a nenávist! Je smutné, když k tomu přispívá i prezident republiky ať už sám nebo ústy svých věrných… Jak jinak chápat to, že v den výročí pozve k sobě právě delegaci KSČM v čele s agentem STB, či že jeho mluvčí v nenávistné rétorice vytáhne výrazy z dob studené války!
My máme štěstí, že žijeme na Praze 6, kde občané ve volbách rozhodli, že je nebudou zastupovat nedemokratické strany. Ani ty tradiční, ani nově vzniklé. Každý z nás na začátku svého funkčního období slíbil věrnost České republice. Je proto naší povinností hájit demokratické principy, svobodu a nezávislost ČR. Sloužilo by nám ke cti, kdybychom se nenechali rozeštvat ani se nenechali vyprovokovat k partikulárním stranickým soubojům.
Jde totiž o mnohem víc. Ne o sochu, ale o souboj hodnot a o to, kam bude naše země směřovat. A nakonec i o ty tisíce obětí, které na konci války položily životy za naši svobodu, jak je nám neustále předhazováno. Jako bychom to nevěděli…!
To všechno bychom měli mít na paměti, až budeme rozhodovat, jak se sochou maršála Koněva naložit.