Bude někdy Česká republika inovativní zemí
20.12.2023
Česká republika se potýká se silně podfinancovaným veřejným vysokým školstvím. Univerzitám klesá mezinárodní konkurenceschopnost i možnosti regionální spolupráce a jednotlivé obory balancují na hranici existenciálních problémů. Hrozí, že školy nezvládnou udržet dostatečný počet akademiků, protože nízké platy nedokážou konkurovat ostatním sektorům na trhu. A že v budoucnu nebudou schopné uspokojit silné ročníky, které nyní plní střední školy.
Vysoké školy se nedostatek peněz často snaží dohánět projektovým financováním, které
ovšem není adekvátní náhradou. Masové užití projektových prostředků na dokrytí institucionálního financování v současné době vede paradoxně spíše k destabilizaci rozpočtů vysokých škol, omezuje jejich funkci akademického pracoviště a vytváří nestabilní prostředí bez jakékoli střednědobé a dlouhodobé jistoty pro zaměstnance. Přitom reálně hrozí, že pokud se nestabilizuje hospodaření veřejných vysokých škol, nebude možné v budoucnu udržet procento vysokoškolsky vzdělané populace.
Pokud chce Česko dopředu, potřebuje vysoké školy na velmi dobré úrovni
Univerzity se shodují v tom, že ze strany státu postrádají jakoukoliv strategii rozvoje či střednědobého výhledu, která by otevřela otázku fixace a větší stability rozpočtů vysokých škol. S ohledem na současný stav veřejných financí a závazek vlády
snížit deficit státního rozpočtu nelze pravděpodobně počítat s žádným finančním
navyšováním. I za této situace ovšem platí, že vysoké školství musí zůstat prioritou.
Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi a zeměmi OECD se míra podpory vědy a výzkumu v Česku bohužel pohybuje ve spodní části stupnice. Tak by tomu rozhodně být nemělo. Pokud chceme, aby česká ekonomika prosperovala, musí být založena na znalostech, což nejde bez vysokého školství na kvalitní úrovni.
Trnitá cesta zahraničních studentů k českým vízům
Vítanou možnost k získání mezinárodní prestiže i zlepšení finanční situace pro vysoké školy představují cizojazyčné studijní programy. Ty jsou na rozdíl od českých
programů placené. Zájem zahraničních studentů o studium v Česku je vysoký, ale
i když jsou lidé ze zemí mimo Evropskou unii ke studiu přijati, nemají ještě zdaleka
vyhráno. Pomyslnou stopkou pro studenty bývá složitá a zdlouhavá vízová politika.
Nezřídka tak dochází k situaci, že nakonec zvolí pro své studium jinou destinaci nebo
do studijního programu vůbec nezvládnou nastoupit. Univerzitám unikají peníze
a České republice se nedostává kvalitních zahraničních studentů, což je v dnešním
globalizovaném světě velký handicap. Další překážku, zejména pro společné studijní programy jako Erasmus Mundus, představuje poslední novela zákona
o pobytu cizinců na území České republiky, platná od 1. července 2023. Studenti ze
třetích zemí studující na několika univerzitách mohou sice požádat o české vízum
i z jiné země, než je jejich vlast, ale musí zde mít nepřetržitý pobyt alespoň dva roky.
V těchto případech tak jsou fakticky vystaveni vynucenému návratu do vlasti, ale také
skutečnosti, že získání víza tímto způsobem před příjezdem ke studiu v ČR je s ohledem
na délku trvání vízového procesu prakticky nemožné.
Blýskání na lepší časy
Pokud má být ČR inovativní zemí pro studium i vědu, je nutné revidovat stávající
vízovou politiku v oblasti studia a vědecké spolupráce tak, aby byla nabídka studia
konkurenceschopná v kontextu střední Evropy. To si velice dobře uvědomují zástupci
vysokých škol a ministerstva školství, zahraničních věcí i vnitra, kteří v Senátu usedli
ke společnému stolu s odhodláním situaci řešit. Z jednání vzešla konkrétní domluva ohledně úpravy režimu „student“, která zefektivní průběh řízení o žádostech o pobytová oprávnění za účelem studia, omezí případy zneužívání alternativních cest
k podávání žádostí o vízum za jinými účely a zamezí činnosti zprostředkovatelů parazitujících na studentech.
Zdroj: komentář senátora v časopise Senát č. 4/2023