Senátor Jiří Růžička uctil památku československých letců
10.07.2024
Předseda výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Jiří Růžička se zúčastnil pietního aktu u příležitosti 84. výročí bitvy o Anglii a uctil památku československých letců.
Projev senátora Jiřího Růžičky u příležitosti 84. výročí bitvy o Anglii.
Vážení přítomní,
je 10. července a my se zde tradičně scházíme, abychom si připomněli již 84. výročí bitvy o Anglii a uctili památku československých letců, kteří pod vlajkou britské RAF neváhali bojovat za svoji lásku k vlasti, svobodu a demokracii. Bitva o Anglii totiž nebyla pouze bitvou o ostrovní stát, byla to bitva o celou Evropu, o svobodný a demokratický svět.
Přes šest dlouhých let bojovali českoslovenští piloti s nadějí na návrat, ačkoliv si uvědomovali, že šance na přežití byla malá. Ti, kteří se vrátili byli plni dojetí a emocí (velitel 310. perutě, štábní kapitán Jiří Hartman): "Letíme domů. Dlouhé roky jsem snil o tomto okamžiku, který je teď jen několik krátkých minut před námi. Stále jsem doufal, že se vrátím, ale jako všichni moji kamarádi jsem věděl, že naděje na přežití je pramalá. Většina těch, kteří tehdy před šesti lety opouštěli svou vlast, když ji Hitler okupoval, se toho nedočkala. Vracíme se jen my, kteří jsme to všechno přežili. Naše kyslíkové masky byly plné slz. Seřadili jsme se a ve vyřízené formaci naše spitfiry přelétly nízko nad Václavským náměstím a Pražským hradem. Plni dojetí jsme pak začali nasazovat k přistání na letišti Ruzyně."
Jejich přivítání bylo velkolepé, ale osud těchto hrdinů nebyl spravedlivý. Komunistický režim o ně nestál a pocity vítězství, hrdosti a vlastenectví brzy vystřídalo ponížení, nevděk a vztek. Vlast, za kterou tolik riskovali, se jim odměnila perzekucí, ztrátou hodností, vězením nebo pracovním nasazením v uranových dolech. A nyní jsme opět svědky toho, jak se třicet pět let po pádu režimu derou k moci potomci komunistické totality a lidé jim ve svobodných volbách dávají svoje hlasy. Proč? Nad tím by se měla hluboce zamyslet celá společnost, a především současní politici. Pokud se nepoučíme, zneuctíme památku těch, kteří položili životy i za nás.
Jejich činy a osudy nesmí být zapomenuty!
Děkuji vám.