U matematiky je důležitá její výuka
09.03.2017
Projev Jiřího Růžičky na 5. schůzi Senátu dne 8. 3. 2017
Vážený pane předsedo, paní ministryně, vážení kolegové. Vedeme tady poměrně už dlouho debatu o navrhovaném zákonu a velice často se vyjadřujeme, zatím v obecné rozpravě, k problémům, které se školským zákonem souvisí. Není to jenom to financování, ale jsou to věci, které vycházejí z pozměňovacích návrhů nebo z toho, co vás trápí.
Já si ještě dovolím přece jen pár poznámek k tomu, proč jsem avizoval, nebo proč jsem navrhl a výbor pro vzdělání schválil ten pozměňovací návrh týkající se matematiky. Většina z vás se vyjádřila k tomu, jak je nesmírně důležitá matematická gramotnost. Znalost matematiky pro naši zemi, a to možná je víc než pro naše studenty – pro naši zemi. S tím já naprosto souhlasím. S tím opravdu nemám ten nejmenší problém. Jsem přesvědčen o tom, že matematiky se má učit hodně, má se učit dobře, má se jí učit co nejvíc, protože rozvíjí věci, které jiné obory nerozvíjejí. Vede studenty k uvažování, které se jinde nerozvíjí. Nezanedbatelné je i to, že učí studenty i tvrdé práci. Protože tam nejde nic, s prominutím, okecat, připravit se na to na poslední chvíli. Pokud nepočítáte pravidelně, tak se asi daleko nedostanete.
Takže s výukou a rozsahem a kvalitou výuky matematiky nemám ten nejmenší problém. Ale to, co tady častokrát zaznělo, vlastně je to nepochopení. To, že chceme kvalitní výuku matematiky, je neoddiskutovatelné, je správné. To, že chceme, abychom toho dosáhli tím, že bude povinná maturita z matematiky, tak to je někde úplně mimo. Jak říkal, možná, že znáte jméno pana profesora Hejného, který vymyslel metodu výuky matematiky. Vymyslel ji krásně, už je na 2. stupni základních škol, a zdá se, že ta metoda je velmi úspěšná. Protože žáci se učí úplně jinak matematiku, učí se chápat, vnímat, učí se hledat souvislosti. A zdá se, že ta metoda je i oblíbená.
Pan profesor Hejný, a to bych doporučoval vaší pozornosti, v nedávné debatě říkal, když se ho ptali, jestli má být matematika povinná, tak říkal „nemá“. Proč? No protože také přece platí to, že samým vážením žádné prase ještě neztloustlo. My chceme, aby to prase bylo tlusté. Ale tím, že ho budeme vážit, tím, že budeme testovat tu matematiku, tak se daleko nedostaneme, nezměníme to. To přece všichni tušíme, že jakýsi strach – také to tady několikrát padlo, také to tady několikrát padlo, že je dobré, aby studenti měli nad sebou nějaký bič – to není ta správná motivace. To je velice důležitá poznámka.
Dovolím si ještě jeden příklad, protože tady několikrát padlo, jak mnoho tady učitelů, možná tušíte, možná netušíte, 27 let řediteluji jedno z gymnázií tady v Praze. A my jsme asi před deseti lety si dovolili přijít s takovým nápadem, že celý ročník – a možná vlastně i mimoročníkově – jsme nabídli studentům, že si mohou volit úroveň matematiky. Že si mohou volit úroveň matematiky, takové základní, po špičkovou, rozšířenou, nebo také ještě řekněme pod tu základní. Když jsme s tím před dvanácti lety přišli, tak jednota matematiků, tam ti představitelé málem dostali psotníček, protože říkali, že jenom blázen by se přece hlásil na těžkou matematiku, když si může vybrat tu jednoduchou cestu. Přesto jsme do toho šli, zkusili jsme to, děláme to minimálně deset let, nevím to teď přesně. A dovolím si vám položit hypotetickou otázku, jak často si myslíte, že se studenti hlásí k té nejslabší matematice? V každém ročníku máme 120 lidí a posledních 5 let jsme měli problém naplnit tu poslední, tu skupinu nejjednodušší matematiky, protože se nepřihlásilo víc než deset jedenáct lidí. Všichni ostatní se hlásí do té rozšířené nebo do té nejšpičkovější.
Proč to říkám? Říkám to proto, že tady pořád se opakuje, když na ně nebude ten bič, když tady nebude něco, co by je donutilo, tak to nebudou dělat. Není to pravda. Jsem přesvědčen o tom, že to pravda není. A jsem přesvědčený také o tom, že student by to právo volby měl mít. Měl by ale za to nést i tu zodpovědnost. Je to asi pravděpodobně i mým přesvědčením, že to rozhodování by měl nést student, ten, kterého se to týká, a ne někdo z ústředí, který rozhodne, co je pro tebe správné. A to se týká nejen matematiky, ale i té pamlskové vyhlášky atd.
Ještě bych si dovolil pak pár věcí zmínit v této souvislosti. Proč jsem to navrhoval, proč jsem mířil k nějakému pozměňovacímu návrhu. Těch věcí bylo víc. A jistě jste všichni postřehli debatu, protože kdo a kdy bude maturovat v té matematice, určuje nařízení vlády, a velice často se diskutovalo, které školy nebudou maturovat. Vyjmou-li umělecké školy, vyjmou-li se zdravotnické školy, chtěl pan ministr Jurečka vyjmout zemědělské školy. O jeden hlas to neprošlo. A protože to je dáno nařízením vlády, tak nepochybuji o tom, že až bude příští vláda, tak se nařízení vlády budou měnit. Budou se nařízení vlády měnit a budou se zařazovat jiné skupiny škol, které budou maturovat, které nebudou maturovat. Pokud bychom nechali to rozhodnutí na jednotlivých studentech, tak se tím vůbec nemusíme zabývat. Nevidím důvod, proč by na zdravotnické škole nemohlo nějaké dítě maturovat z matematiky, když bude chtít.
Další věc, kterou bych si dovolil tady zmínit, je ta, kterou pravděpodobně si nikdo ani neuvědomuje, ale tím nařízením vlády jsme se dostali do stádia, že za čtyři roky – a teď prosím dobře poslouchejte – budou povinně maturovat studenti z gymnázií a lyceí. Povinně budou maturovat z matematiky. Studenti odborných škol za ty čtyři roky, všichni, bez výjimky, nezaměnitelně, budou maturovat povinně z cizího jazyka, ne z matematiky. Tak domyslete to. Student zdravotnického lycea bude povinně maturovat z matematiky, student strojní průmyslovky bude povinně maturovat z cizího jazyka. Ne že by mu to uškodilo, to je správně, ale nebude maturovat z matematiky. Mně se to nezdá správné, a proto to je v souvislosti i toho pozměňovacího návrhu.
A souvisí s tím i to, že v tom určitém roce by měli nestejný počet maturitních předmětů, což by se jistě projevilo při přijímání na vysoké školy. Nebudu už to tady déle zdržovat s těmi svými argumenty, jenom připomenu, že jistě budeme hlasovat po obecné rozpravě o tom zákon schválit, nebo ho zamítnout. A pokud se dostane do obecné rozpravy, tak budeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Já jsem připraven, pokud by neprošel tento návrh tak, jak ho schválil výbor pro vzdělávání, navrhnout jiný pozměňovací návrh, který by aspoň sjednocoval ten rok, kdy se začne maturovat na všech typech škol. Protože nevidím nejmenší důvod, proč by to tak nemělo být. Tak děkuji za pozornost.