Rozhovor pro časopis SENÁT
05.04.2018
Patří dvouleté děti do školky?
Novela školského zákona zavádí od roku 2020 povinnost přijmout dvouleté děti do mateřské školky, pokud si o to rodiče zažádají. Na toto téma se v Senátu na začátku letošního roku uskutečnilo také veřejné slyšení. Mají mít rodiče možnost co nejdříve se vrátit do práce, nebo mají takto malé děti zůstat co nejdéle v domácí péči?
Dva pohledy
Zařazování dvouletých dětí do různých zařízení má mezi odbornou i laickou veřejností své příznivce i odpůrce. Jedni argumentují potřebami samotných dětí, druzí zdůrazňují profesní potřeby rodičů a otázky ekonomické. Pokud budeme tvrdit, že dvouleté děti nepatří v žádném případě jinam než do mateřské náruče, budeme stejně ultimativní, jako když budeme tvrdit, že je třeba, aby se matky rozhodly zcela samy. Jsem si jistý, že je třeba vést diskuzi a následně postupovat s ohledem na složitost celého problému.
Povinnost nebo možnost?
Zákon nařizuje mateřským školám od roku 2020 přijímat dvouleté děti jako povinnost. Taková povinnost nic neřeší, jen přesouvá celý složitý problém na samotné MŠ. Nezapomínejme přitom, že mateřská škola vzdělávací zařízení, není to instituce určená k hlídání dětí. Učitelky nejsou pečovatelky, nejsou připraveny k tomu, aby děti přebalovaly, krmily a oblékaly. A navíc většina dětí v tomto věku nepotřebuje vzdělávat, potřebuje individuální péči a rozvoj emocionální stránky osobnosti.
Vedle těchto argumentů je třeba zmínit fakt, že kapacita mateřských škol je v některých oblastech již nyní totálně nedostačující a školky mají problém přijmout i děti tříleté. Tvrdit, že je to problém zřizovatelů, kteří by problém měli vyřešit, je naprosto liché. Chybí finance i prostory na budování nových kapacit, provozní a mzdové náklady na zajištění nárokových míst pro všechny dvouleté děti představují každoročně miliardové zátěže rozpočtu.
Samozřejmě, že není důvod - pokud jsou či budou vytvořeny dostatečné podmínky, nechybí kapacita a dokážeme zajistit snížení počtu dětí na jednu učitelku nebo pečovatelku - proč by mateřské školy nemohly přijímat i děti mladší tří let. V tom případě je ale třeba ponechat rozhodnutí přímo na zřizovatelích, protože právě oni musí vytvořit materiální i personální podmínky, a je také nutné ponechat na ředitelkách a ředitelích mateřských škol rozhodnutí, jestli je dítě připravené zařadit se do pedagogického procesu.
Dětské skupiny a částečné úvazky jako vhodná alternativa
Často slýcháme, že zařazování nejmenších dětí do různých zařízení je v zahraničí běžný trend. Ano, jsou země, kde navštěvuje tato zařízení 70 %, ale i 90 % dětí mladších tří let. Neměli bychom ale zapomínat, že v takových zemích je také běžné, že rodiče pracují na částečný úvazek, mají pružnou pracovní dobu, volí jiné formy zaměstnání, než je plný pracovní úvazek. Například v Holandsku pracuje na částečný pracovní úvazek kolem 50 % lidí, zatímco v ČR jen asi 6,5 %. Děti pak v zařízeních netráví 8 hodin, ale pouze 2 až 4.
Nepochybuji o tom, že je nutné, aby existovaly i varianty pro matky samoživitelky nebo rodiče, kteří jsou v těžké finanční situaci. Legislativních možností je dost, pouze je třeba je využívat. Osobně vidím jako nejvhodnější formu zřizování dětských skupin. Dětské skupiny nabízejí flexibilní dobu provozu, jednoduchý postup při jejich zakládání, ve skupinách je malý počet dětí na jednu pečovatelku a dětské skupiny mohou využívat dotace z Evropských sociálních fondů i národních zdrojů. Upřímně řečeno nerozumím tomu, proč zaměstnavatelé tuto možnost tak málo využívají, mezi zakladateli stále převažují různé neziskové organizace. V minulém roce rovněž spustilo Ministerstvo práce a sociálních věcí projekt tzv. mikrojeslí a již nyní existuje po celé ČR 72 jesliček.
Závěrem
Ponechme tak současnou dikci zákona, která říká, že mateřská škola je určena zpravidla pro děti od tří let, nenařizujme povinnost přijímat mladší děti všem. Má to být možnost, nikoliv povinnost. A rozhodně nepodceňujme názory a výzkumy psychologů, pedagogů a neonatologů, kteří apelují na rodiče, aby se svými dětmi byli v období do tří let – a nejen v něm – co nejvíce. Péče rodiny je svým způsobem nenahraditelná. A co nyní promeškáme, se nám už nikdy nevrátí!