Projev při projednávání usnesení o potlačování lidských práv a svobod v Ruské federaci
28.01.2021
Senátoři jednohlasně odsoudili restrikce vůči demonstrantům v Rusku v důsledku zatčení Alexeje Navalného a jsou přesvědčeni, že by měla Česká republika vyslat jasný signál, že s takovým jednáním nemůžeme souhlasit. Přečtěte si projev 1. místopředsedy Senátu Jiřího Růžičky.
Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane místopředsedo.
Téma není nové a mnozí z nás ho znají, protože ho po velkou část svého života prožívali. Velká část z nás, jak tady sedíme, velice dobře pamatuje doby předlistopadové, pamatuje události, které nás většinou hluboce zasáhly.
Můžu připomenout jen celý rok 1989 od lednového Palachova týdne, přes 1. máj, výročí okupace 21. srpna až k listopadovým událostem. To všechno byly události, které mimojiné spojovalo to, co nás spojuje se záležitostí, o které teď jednáme a mluvíme, tedy porušování lidských práv a svobod, demokratických principů.
Jsou tady, a jistě se jich nedotknu, i tací, kteří pamatují, že podobné věci se děly i na konci 70. let ve spojitosti s postupem Charty 77. A mohl bych couvat až k roku 1969, kdy skončily veškeré naše naděje. 21. 8. 1969, kdy potlačování lidských práv a svobod a demokratických principů už na občanech této země zkoušely nejen policejní složky, ale třeba i milicionáři atd. Takže to téma opravdu není nové. A bohužel jsme měli možnost se s potlačováním lidských práv, svobody, demokratických principů osobně velmi dobře seznámit. Možná proto jsme na toto téma tak hákliví. A já jsem velice rád, že Senát přichází s touto iniciativou, že máme před sebou usnesení Senátu, které se této záležitosti věnuje.
Pan senátor Fischer říkal jednu velice důležitou věc, že bez mezinárodní spolupráce nebo možná lépe řečeno bez společného postupu mezinárodního společenství toho dokážeme poměrně málo. A když se zase vrátím k tomu, co jsem říkal na začátku, tak možná si mnozí z vás vzpomenou na okamžiky, kdy jsme zoufale čekali na to, jestli někdo v zahraničí nás podpoří. Stačilo nám málo. Zmínka v novinách, podpora někde v televizi nebo když pak přijel do Československa francouzský prezident, aby se setkal s představiteli disentu, tak to pro nás bylo mimořádně důležité. A věřím, že toto je důležité i z tohoto pohledu.
Je asi správné a realistické si uvědomit, že usnesení Senátu toho samo o sobě moc nezmůže, ale je to velice důležitý symbol toho, že nám není jedno, že se někde kolem nás lidská práva, svobody, demokratické principy bezprecedentně porušují. A to já považuji za velice důležité. A považuji za velice důležité, že v usnesení vyzýváme státy EU, aby postupovaly společně a aby zvolily společný postup k tomu, aby se to nedělo a neopakovalo.
Na závěr řeknu to, že byť je to symbol, je to velice důležitý symbol pro mnoho občanů této země, protože nějakého takového prohlášení ze strany Pražského hradu se nepochybně nedočkáme. Ze strany sněmovny, jak jsme viděli včera, už vůbec ne, ti to odmítli, něco podobného. A vláda jako celek s výjimkou ministra zahraničí se k tomu staví také velmi vlažně.
Děkuji.
Celé usnesení Senátu najdete zde:
Odkaz na usnesení