TOP 09, STAN, KDU-ČSL

Jiří Růžička - Senátor

Jiří Růžička - Senát

Budoucnost nemáme řešit v budoucnosti

Budoucnost nemáme řešit v budoucnosti

20.05.2021

Stejně jako pro všechny je i pro něj poslední „covidový“ rok náročný. Jako dlouholetý ředitel pražského gymnázia má obavy z dopadu pandemie na studenty, obzvláště v rovině rozvoje jejich osobnosti. První místopředseda Senátu Jiří Růžička vidí Senát i v budoucnu jako instituci, která má především státotvorný význam.

(editovaný přepis rozhovoru)

Jak se máte?
Kdybych řekl, že dobře, byla by to pravda, a kdybych řekl, že nic moc, byla by to také pravda. Situace se zdá už neúnosná. Progrese je malá. Lidé jsou unaveni. Jsou unaveni učitelé i studenti. Ochota být ukáznění klesá. Chybí mi možnost někam jezdit, chybí mi potkávání s kamarády, chození do hospody, pocit svobody.

Pane místopředsedo, musím se zeptat na aktuální téma výbuchu ve Vrběticích…
Je to nehorázné. Jak je možné , že se vláda tak lehkomyslně a, řekněme, i nedbale nevěnovala varování bezpečnostních služeb a slovy ministra Karla Havlíčka oznámila, že přizve k dostavbě Dukovan ruský Rosatom v době, kdy nepochybně o celé té záležitosti musela mít nějaké informace? Také by mě zajímalo, proč už dávno Česká republika neřešila přítomnost tak obrovského množství diplomatů z Ruska v ČR. 140 lidí je naprosto bezprecedentní počet a ukazuje se, že zdaleka ne všichni se skutečně věnují diplomatické práci. Tato otázka mně zajímá jako senátora za Prahu 6, kde sídlí ruská ambasáda. A konečně mě zajímá, proč se k celé situaci vyjádřil prezident Zeman tak pozdě a tendenčně.

Překvapuje Vás chování prezidenta?
Nepřekvapuje.

Pokud se vrátíme k Vašemu působení v ředitelské pozici na jednom prestižním pražském gymnáziu, jaký byl pro školu poslední rok?
Hodně se za poslední rok změnilo. Ze začátku nikdo nevěděl, co se bude dít, jak dlouho to bude trvat. Nevěděli jsme, jak dělat online rozvrh, jak se studenty komunikovat apod., ale vše se rychle usadilo. Zvykli si studenti i učitelé. Ti začali používat různé výukové programy, které dříve nechtěli používat nebo je vůbec neznali. Z lehkého chaosu jsme se dostali do fáze, kdy online výuka začala fungovat. Pak ale přišel podzim a v listopadu se školy náhle a celoplošně uzavřely. To jsem považoval a stále považuji za chybu.

Proč?
Dalo se podle mě rozlišovat podle regionů, epidemie byla v různých krajích na různých úrovních. Najednou si všichni uvědomili, že to není žádná krátkodobá cesta a objevila se lehká skepse na straně studentů. Začali jim chybět kamarádi, školní život, ubývala jim motivace. Ale co bylo snad ještě horší, demotivovaní začali být i učitelé. Slyšel jsem to i od lidí, kteří jsou velmi progresivní a ochotní zkoušet nové metody výuky. Uvědomovali si beznadějnost situace, kde chybí přirozená komunikace, spolupráce a sociální kontakt. Obávám se, že demotivace půjde nahoru a „standardní“ školské vzdělávání i rozvoj osobnosti se budou vracet k normálu ještě hodně dlouho.

Vy byste studenty v současné (pozn. red.: v první půlce dubna) situaci nevracel?
Naopak, vracel bych je. Daleko rychleji. Byl jsem i signatářem jedné významné petice „Pusťte děti do škol“. Chtěli jsme, aby se studenti vrátili v daleko větším rozsahu, ale samozřejmě za jasně stanovených a smysluplných podmínek – např. aby byl ve školách dostatek respirátorů a dezinfekce, aby se testovalo PCR testy a aby učitelé byli přednostně očkováni. Jsem nesmírně hrdý a spokojený, že se toho už hodně podařilo naplnit.

V poslední době se také upozorňuje na zhoršený psychický stav studentů…
Na naší škole to není nijak dramatické. Přesto si troufám tvrdit, že studenti, kteří byli náchylní k různým psychickým problémům, se cítí v současné době hůře.

Jak myslíte, že bude tahle generace poznamenaná?
Nejprve je třeba říct, že šílené to musí být pro prvňáčky. A nejenom pro ně, ale i pro jejich rodiče a učitele. Pro děti je obtížný nejenom způsob výuky, ale i adaptace na důležitou změnu v životě. Prvňáček se potřebuje naučit základní dovednosti jako držet tužku a používat ji, ale stejně i to, že existuje nějaký režim, který se u nich nijak nepěstuje. A když se posunu na střední školy, myslím, že úplně nejhůře jsou na tom třeťáci. Měli půlku druháku výuku online i celý třeťák a vůbec neví, co je čeká v maturitním ročníku. Ti se mi zdají nejnalomenější. Nebojím se dopadů v rovině edukační, bojím se dopadů v rovině rozvoje osobnosti, v komunikaci a v sociálních vazbách. Jestli se máte v patnácti letech vyrovnat s tím, že míříte do světa dospělých, tak je podle mě tento proces velmi narušený.

Zdroj: Časopis Senát, Denisa Čermáková

Celý rozhovor s 1. místopředsedou Senátu Jiřím Růžičkou naleznete zde: Odkaz na rozhovor


Aktuality z volební kampaně do Senátu 2016